Skoronská jízda králů

První fotografii jízdy králů ve Skoronicích pořídila Vlasta Havelková pravděpodobně v roce 1896. Najdete ji ve druhém svazku díla Moravské Slovensko (Praha 1922, s. 678). Snímek je zde mylně označený jako svatba ve Skoronicích – podle matriky se v tomto období ve Skoronicích žádná svatba nekonala. Začátkem 20. století tento zvyk slábnul, poslední fotografie jízdy králů je z roku 1911. Až do roku 1943 se jízda ve Skoronicích neuskutečnila. Nepřímý podnět k její obnově dal  Dr. Maxmilián Kolaja ze sousedního Vlkoše. Podle jeho vyprávění a vzpomínek dalších pamětníků jízdu králů obnovil skoronický písmák Vojtěch Holcman se svými spolujezdci v roce 1943. Současný věhlas jí dodala především účast na Slováckých rocích v Kyjově, konajících se téměř pravidelně ve čtyřletém cyklu od roku 1956. V domácím prostředí se konává v průměru jednou za deset let při příležitosti sjezdu rodáků. Letniční termín jízdy byl opuštěný a den konání se přizpůsobuje termínům folklorních festivalů – poslední Jízda králů se ve Skoronicích konala 11. září 2022 jako v pořadí třetí jízda od doby, kdy byla tato starobylá slavnost zapsána na reprezentativní seznam nehmotného dědictví lidstva pod ochranou UNESCO.

Průběh: Jízdu jezdí chlapci ve věku zpravidla od 17 do 30 let, ale stává se, že účastníkem je i padesátiletý jezdec. Jako není omezený věk jezdců, není stanovený ani počet jízd, které mohou účastníci absolvovat. Jsou známy případy, kdy nejvytrvalejší jezdci a nejzdatnější vyvolávači doprovázeli krále i dvanáctkrát. Královská družina jede v párech v počtu 20 – 30 jezdců a tvoří ji  praporečník, vyvolávači, výběrčí, král s pobočníky, děkovníci a doprovod. V den konání jízdy se chlapci vydávají brzy ráno do okolních obcí pro koně, které musí vystrojit. Dříve toto strojení prováděly dívky, dnes je do „mašlení“ zapojena celá jezdcova rodina.

Po deváté hodině když jsou koně přichystáni, řadí se chlapci v krojích na návsi a praporečník se třemi vyvolávači se vydávají cvalem ke starostovi pro souhlas k jízdě. Ten podepíše listinu a souhlas k jízdě provolává slovy: „V naší obci odedávna dobrý zvyk je vídat, chasu v kroji na koních mezi námi vítat. Povolení máte. Krále hleďte chrániti, aby vám ho nemohli cizí lidé zajmouti!“ Vyslanci se pak s listinou vrací k ostatním a jízda s praporečníkem v čele se může vydat na svoji pouť. Vyvolávači vyvolávají verše na obyvatele všech domů v obci, za nimi jede král převlečený do ženského kroje s bílou růží v ústech. Chrání jej dva pobočníci, kavalkádu doplňují výběrčí a děkovníci. Družina pak objíždí všechny ulice ve vsi či městě a vyvolávači směřují k majitelům domů veršované vyvolávky a výběrčí shromažďují dary – víno, pohoštění nebo peníze. Objížďka končívá ve Skoronicích na návsi řečené Kanál či v Kyjově před radnicí. V atmosféře euforie, loučení i budoucích návratů si některý z jezdců stoupne do sedla a zvolá tradiční: Hýlom, hálom!